KARMEL

Účast na Ježíšově poslání

24. Křtem nabývají karmelitánští laici účasti na poslání Ježíše Krista, pokračují v něm v církvi, a stává se tak z nich „lidství nádavkem“,³³ které se přetváří ve „chválu (jeho) slávy.“³⁴ Laikům na tomto poslání přináleží „vlastní a naprosto nutná účast.“³⁵

25. Mocí kněžství vyplývajícího ze křtu a charismat, jichž se jim dostalo, jsou karmelitánští laici povoláni budovat církevní společenství³⁶ „plnou, aktivní a uvědomělou“ účastí na liturgickém životě společenství³⁷ a úsilím o to, aby praktický život byl pokračováním liturgie. To znamená, že plody jejich setkání s Bohem se mají projevovat ve všech (jejich) činnostech, modlitbách, apoštolských iniciativách, také v manželském a rodinném životě, v každodenní práci, v duchovním a tělesném odpočinku, ano i v životních zkouškách, jsou-li snášeny trpělivě³⁸ a jsou-li, – jak nás tomu učí světci Karmelu – přijaty s vděčností.

26. S účastí na prorockém poslání Krista a církve se terciář snaží v každém zaměstnání a světské činnosti³⁹ si ve víře osvojovat evangelium a svými skutky je hlásat. V této své snaze jde tak daleko, že neváhá odvážně poukazovat na zlo.⁴⁰ Mimoto je povolán k účasti jak na nadpřirozeném smyslu pro víru (sensus fidei) církve, která se nemůže ve víře mýlit⁴¹, tak na milosti slova.⁴²

27. Svou příslušností ke Kristu, Pánu a Králi vesmíru, má účast na jeho královském poslání. Je proto povolán, aby sloužil Božímu království a šířil je v dějinách. Kristova královská hodnost zahrnuje především duchovní boj, abychom v sobě samých přemohli tyranii hříchu.⁴³ Darováním sebe sama se snažíme sloužit ve spravedlnosti a lásce samotnému Ježíši, přítomnému ve všech jeho bratřích a sestrách, především v těch nejnepatrnějších⁴⁴ a odstrčených. To znamená navracet celému stvoření jeho původní hodnotu. Činností, která se opírá o život milosti, zaměřuje karmelitánský laik tvorstvo k pravému dobru lidstva a má účast na vykonávání moci, kterou zmrtvýchvstalý Ježíš všechno přitahuje k sobě.⁴⁵