Doporučujeme
Seznam článků
Život modlitby
36. Karmelitánští laici žijí intenzivním životem modlitby, zaměřeným na osobní rozhovor s Pánem, pravým přítelem lidstva. Jak říká svatá Terezie od Ježíše: „Rozjímavá modlitba (...) není nic jiného než důvěrný vztah přátelství s Tím, (...) o němž víme, že nás miluje.“65 Modlitba osobní i společná, liturgická i neformální tvoří tkanivo osobního vztahu s Bohem v Trojici, vztahu, který oduševňuje celou existenci karmelitánského laika. V modlitbě „není podstatné mnoho přemýšlet, nýbrž mnoho milovat.“66 Víc než o nějaké cvičení jde tedy o postoj, který zahrnuje uznání Boží moci a ochotu přijímat nezaslouženou lásku jako dar, a to nejen dar habituální, ale aktuální; zahrnuje stále hlubší vědomí Božího působení, pronikající celou (naši) osobní existenci, jak to dosvědčila sv. Terezie z Lisieux. „Modlitba je život, není to oáza na poušti života,“ říkal bl. Titus Brandsma.67 A Jan Pavel II. potvrzuje, že na Karmelu „se modlitba stává životem a život rozkvétá v modlitbě.“68
37. Svátostný život, jehož středem je Eucharistie, tvoří zdroj duchovního života. Karmelitánští laici jsou povoláni k intenzivní účasti na svátostech: pokud možno ať denně přistupují k oltářní oběti a k hostině života, v níž církev nalézá celé své bohatství, „to je samotného Krista, našeho velikonočního Beránka a živý Chléb.“69 Pravidelně ať přijímají odpuštění hříchů a milost k pokračování v cestě. Jsou-li ženatí nebo vdané, ať intenzivně a s křesťanskou novostí prožívají své povolání k manželské svatosti.
38. Liturgie hodin připomíná během dne milost vyvěrající z Eucharistie a živí opravdové setkání s Bohem. Karmelitánští laici mohou každý podle svých podmínek slavit alespoň ranní chvály, nešpory a kompletář. Konkrétní místa a okolnosti mohou případně skýtat i jiné formy liturgické modlitby. Inspirováni Pannou Marií přejí si karmelitánští laici zpřítomňovat Ježíšovo spasitelné dílo v prostoru a čase také slavením božských tajemství. Maria nás vybízí, abychom slavili liturgii s jejím postojem: abychom uváděli do praxe Boží slovo a s láskou je rozjímali, abychom s jásotem chválili Boha a radostně mu děkovali, abychom velkodušně sloužili Bohu a bratřím až k obětování svého života za ně, abychom prosili Pána s důvěrou a vytrvalostí a bděle očekávali jeho příchod.70
39. Duchovní život není vyčerpán pouhou liturgií. Ačkoli je křesťan povolán ke společné modlitbě, má se (také) uchylovat do své komůrky a modlit se k Otci ve skrytosti.71 Dokonce se podle Kristova učení,72 zdůrazněného Apoštolem73, má modlit ustavičně. Karmelitánští laici se podle stálé tradice Karmelu co nejintenzivněji věnují modlitbě v jejích rozmanitých formách. Velmi vážně berou poslušné naslouchání Božímu slovu v modlitbě: lectio divina v sobě zahrnuje a přetváří celý život věřícího. Široký prostor nalezla v karmelitánské tradici také vnitřní modlitba, cvičení se v Boží přítomnosti, aspirativní modlitba, tichá modlitba a případně i jiné formy zbožnosti.
40. Karmelitánští laici ať mají ve velké úctě svatý škapulíř, symbol Mariiny mateřské lásky. Maria (sama) započala vztah mezi námi a jí, uchovává bratry a sestry karmelitány ve svém srdci a podněcuje je v napodobování jejích vznešených ctností: univerzální lásky, lásky k modlitbě, pokory, čistoty, skromnosti.74 Ten, kdo obléká škapulíř, je povolán, aby v nitru oblékl Krista, aby (svým) životem zjevoval jeho spásnou přítomnost pro církev a lidstvo.75 Škapulíř nám připomíná nejen, že nás Maria chrání po celý náš život i ve chvíli přechodu (z tohoto světa) až k plnému dosažení slávy, ale připomíná nám také, že mariánská zbožnost je – spíše než soubor zbožných praktik – opravdový „šat“, tedy trvalé zaměření našeho křesťanského chování.76
41. Maria shromažďuje karmelitánské laiky jako učedníky ve večeřadle. Považují proto za svůj úkol také chválit Pána v tajemstvích života Páně a života Mariina: zbožná modlitba růžence se může stát nevyčerpatelným pramenem ryzí spirituality, která bude napájet každodenní život.77