KARMEL

Kdo se zamiluje, domnívá se, že prožívá největší štěstí, jaké zde na zemi jen lze prožívat. Touha, hluboké a krásné city vůči milované osobě nás vynášejí až na sám vrchol blaha. Už se neptáme, pro co žít, zakoušíme plnost života, necháme se unášet na vlnách lásky, která tolik zaslibuje. Lásku okoušíme jako přítomnou, zakusitelnou, oblažující skutečnost.

Ale dříve nebo později vyprchá toto obšťastňující opojení a hřejivé pocity se stanou pouhou vzpomínkou. Pochybujeme o autenticitě své zkušenosti: Nebylo vše jen pouhou iluzí? Nešlo jen o přepjatou hru citů? Tváří v tvář tvrdosti nebo jen všednodennosti života, toho, co bolí, co zakoušíme jako zlo, city nestačí. Když ten druhý, jehož miluji, není takový, jakého bych ho chtěl mít, když nenaplňuje mé potřeby a má očekávání, když mi odporuje, kříží mé plány, ztrácí pro mne přitažlivost. Mnozí se pak odvracejí, hledají štěstí jinde, v novém opojení lásky, v povrchnosti nových a nových emocionálních dobrodružství.

Mystik chce však právě teď, když vše zakusitelné pominulo, vytrvat. Prohlíží ubohost lásky, která chce brát, dříve než dá, která si klade podmínky, manipuluje a nakonec zaniká, když není saturována záplavou krásných citů. Mystik se drží volby lásky s největším nasazením. Když se zdá, že chybí vše, zbývá věrnost.

Cesta lásky vede sestupně do bezedných hlubin, do ubohosti mé nicoty. Když už nic nemám, nic nedokáži, nemohu se vykázat žádnou chvályhodnou vlastností, není důvod vážit si mne, tehdy se může stát onen zázrak. Stal jsem se dostatečně chudým a oproštěným od sebe, abych byl schopen VŠE přijmout jako dar.

Plnost lásky objevuji mnohem hlouběji, než kde se rodí mé pocity lásky a zamilovanosti. Teprve tam objevuji lásku, která je obnažená, která už si neklade žádné podmínky, není závislá na okolnostech či odměnách. Mystikové nás zpravují, že v našem nejhlubším nitru se nachází skrytý prostor, který nezná nikdo, jen Bůh sám. To je ten vinný sklep, do něhož nás Bůh zve, aby nás opojil svou láskou.

František Amelry, O.Carm. (16. stol.)

Přítelkyně je opojená. Vždyť kdo je opilý, myslí si, že je bohatý, i když je chudý. I ten, kdo je opojený láskou, domnívá se, že je bohatý a nemůže mu nic chybět...

Kdo je opojený láskou, troufá si a nemá strach. Nebojí se nikoho a neuchází se o vděk či oblibu u jiných...

Kdo je opojený, je mírný a všeho se zříká, protože si nedělá žádné starosti s případnou chudobou nebo strádáním. Tak je i milující, opojená přítelkyně ochotná opustit vše, co je její, vyjít ze sebe a obnažená následovat svého obnaženého Ženicha...

Kdo je opojený, je přátelský a pro každého má dobré slovo. Tak také láskou opojená přítelkyně je přátelská ke všem a miluje všechny kvůli svému Ženichovi, neboť ví, že každý tvor je Jeho obrazem...

Podle knihy: Tanz der göttlichen Liebe
Vydala: Elisabeth Hense, T.OCarm.
Vyšlo v nakladatelství: Herder, 1991
Zpracoval a přeložil: Norbert Žuška, O.Carm.

Dále doporučujeme

Zraněné srdce je otevřené srdce
Sladké rány lásky
Svatební píseň
Co je mystika?