Doporučujeme
Abbé Maurici Bellièrovi bylo čerstvých třiadvacet let, když mu o rok starší Terezie na rovinu sděluje, že umírá. Odpověděl jí tímto dopisem:
Ach, má ubohá Sestřičko, jaká rána pro mé ubohé srdce! Bylo tak málo připravené – nežádejte od něho radost, jakou pociťujete vy, když se blíží blaženost. Zůstává spoutáno svým těžkým řetězem, je úžeji přibito na kříž. Vy odejdete, drahá Sestřičko, a ono zůstává zase samo. (…) To je tvrdé, to je bolestné pro duši, málo upevněnou v Bohu! A přece, fiat, fiat! Když vy budete navěky šťastná, má drahá Sestro – ano, je to spravedlivé – já jsem sobec, odejděte, Sestřičko, nenechte Ježíše čekat, nemůže se dočkat, aby vás mohl utrhnout, nechte mě bojovat, nést kříž, padnout pod ním a zemřít na mučidlech. Vy budete u mě, slibujete mi to a já s tím počítám, to je má poslední naděje pro přítomnost i pro budoucnost. Budete u mne, u mne, vaše duše povede mou duši, bude k ní mluvit, bude ji utěšovat, ledaže by to Ježíš, rozhořčen mými nářky, nechtěl. Ale vy, Sestřičko, jste jeho hýčkané dítě, stala jste se jeho snoubenkou, královnou, vy vyhrajete mou při a přitáhnete mě k němu v poslední den, vy víte, kterou cestou, tou nejkratší, mučednictvím, chce-li to On. Přesto děkuji Mistru, učí mě novou lekcí odpoutávat se od všeho, co pomíjí, a hledět jen k němu.
Odejděte tedy, drahá Sestřičko Boží, a také moje Sestřičko. Řekněte Ježíši, že bych ho chtěl milovat, mnoho, celou svou bytostí, naučte mě to dělat jako vy; řekněte Marii, že ji miluji celou svou duší; mým svatým, které znáte, povězte také o mé lásce a vy, která se stanete mou nejmilejší světicí, vy, moje Sestro, požehnejte mi, zachraňte mě …
(P. Maurice Bellière /1874–1907/, dopis Terezii od Dítěte Ježíše, KT 189, 17. července 1897)