Doporučujeme
Na dnešní den připadá 150. výročí narození anglického spisovatele, novináře a myslitele G. K. Chestertona, mj. autora oblíbených detektivních Povídek otce Browna či brilantně formulované Ortodoxie. Jeho více než sto let staré novinové sloupky, v nichž komentoval tehdejší pruskou agresi, jsou pro Evropu bolestně aktuální.
„Cosi, co si říká Výbor pro mírová vyjednávání poslal do Illustrated London News dopis ohledně nějakého pamětního spisu, který předkládá vládě. (…) Pamětní spis vybízí vládu, aby využila první příležitosti zajistit „spravedlivý a trvalý mír“. V každém jiném představitelném veřejném nebo soukromém sváru dobře víme, co rozumíme spravedlivým urovnáním. Vždy míníme urovnání, jímž je ten, kdo se dopustil špatnosti potrestán a jeho oběti jsou odškodněny na jeho náklady. Víme také, co rozumíme trvalým mírem, jako je ten, který očekáváme v dobře spravované společnosti. Znamená to, že její pokoj bude zřejmě narušovat jen málokdo, protože všichni vědí, že jeho porušení bylo, a bude následováno trestem. V tomto případě tedy nastane spravedlivý mír proto, že pruský agresor bude potrestán a trvalý mír nastane proto, že agresorovi potenciální napodobitelé budou jeho potrestáním varováni. To vše je velmi elementární, ale může to stát za zopakování, a já to ochotně opakuji.
Pruská nabídka míru je fraškou v jednom velmi specifickém smyslu: Nepřítel povýšeně tvrdí, že ve válce nejen úplně, ale čím dál víc triumfuje – a žádá o mír. Říká, že jeho polní maršál dokázal věci považované dosud za nemožné, říká, že jeho polní maršál neodpočívá, ale chystá se jich udělat ještě víc – a žádá o mír. Říká, že jeho naděje na úplný triumf stojí na faktech pevných jako železo – a žádá o mír. Šlape nám po hlavě – a žádá o mír. Má svůj nůž u našeho krku – a žádá o mír. Pokud může kdokoliv, kdo i jen jednou letmo zahlédl dějiny nebo lidstvo, kdokoliv, kdo přečetl nějakou knihu nebo promluvil s cizincem, věřit, že pruský král v takovou chvíli žádá o mír, ať tomu věří. Ani on tomu nebude věřit dlouho. (…)
Prusko se již rozhodlo požádat o mír, jen se nejdřív rozhodlo udělat něco, co by mu dalo průhlednou záminku předstírat, že mír samo požaduje nebo dokonce diktuje. Už neusiluje o velkou válku následovanou triumfem, ale o malý triumf, po kterém bude následovat příměří. Bude to příměří, a ne mír, bude to jedno z dalších pruských příměří v historii, bude to pruský mír, který vždy znamenal znovuvyzbrojení pro Prusko a falešné bezpečí pro svět.
Mezi pevně zakořeněnými frázemi pacifistů je maxima o „přemáhání zla dobrem“. Podle všeho zamýšlejí pacifisté přemáhat agresi zbabělostí, tyranii otroctvím, prosazení zla opuštěním práva a Německo hodlají zdolat zradou Francie. Jelikož ale někteří z nás si tak nějak nemyslí, že zbabělost, otroctví, zrada a upření práva jsou „dobré“ věci, odpovídáme, že jejich užití není užitím dobra proti zlu, ale jen vršením jednoho zla na druhé. Je tu ale jedna morální věc, v níž skutečně můžeme na zlo odpovědět dobrem, aniž bychom jenom posilovali zlé. Je tu jedna zbraň ze zbrojnice světců, která je i ve světském smyslu silnější než svět. Tou zbraní je pokora.
Musíme se velmi očistit, abychom byli alespoň hodni této války. Tohle peklo, jak tomu říkají, je o tolik blíž nebi, než Anglie kdy byla během svých sta let prosperity a míru, že musíme být připraveni na těžší sebezápory než jen odřeknutí si všeho komfortu, v němž jsme tak dlouho žili. Musíme se spokojit s tím, že Prusovi pokorně odpovíme: „Ano, i já jsem zlý, možná jsem tak zlý, jak tvrdíte - jen ne tak podle zlý, abych vám prodal svět.“
(Gilbert Keith Chesterton /29. května 1874 – 14. června 1936/; novinové sloupky do Illustrated London News, 1. září 1917, 23. prosince 1916 a 24. června 1915)