KARMEL

Život Michaela od sv. Augustina (1622–1684)

Jan van Ballaert se narodil 15. dubna 1622 v Bruselu. Vzdělání získal na vynikající škole u augustiniánů a po jejím ukončení vstoupil 14. října 1640 na Karmel, kde obdržel řeholní jméno Michael od sv. Augustina. Sotva pětadvacetiletý se stal lektorem filozofie v Gentu a zde se setkal s Marií Petyt, která byla ještě o rok mladší než on. Jejich vztah se stal jedním z největších mystických přátelství 17. století.

Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)

Rozpomeňme se oba, Vy i já, na naši prvotní horlivost. Poslužme si příkladem a zkušenostmi tohoto řádového bratra, kterého sice svět nezná, ale Bůh ano, a který je Bohem velmi hýčkán.

Marie Petyt (1623–1677)

Dlouhou dobu jsem se cítila sevřena omezeností mé přirozenosti, jako bych byla spoutána, s roubíkem v ústech a přikována železnými řetězy v úzkém temném vězení...

Slovo naděje a spásy

(Konstituce řádu, čl. 24)

My, bratři karmelitáni, pocházející z celého světa a shromáždění na generální kapitule v domě Il Carmelo v Sassone v Itálii ve dnech 3.–20. 9. 2013, přejeme vám, našim bratřím a sestrám z rodiny Karmelu milost a pokoj od Boha našeho Otce a od Pána Ježíše Krista.

Poslední číslo časopisu Karmel 2/2013 můžete nyní číst i ZDE.

Co je obsahem?

V září proběhla generální kapitula řádu, místo úvodníku tedy přinášíme Dopis papeže Františka generálovi řádu. Otec Norbert se v přednášce s názvem „Nádhera Karmelu“ zamýšlí nad tím, jaké místo v naší spiritualitě má prorok Eliáš a Panny Maria. O roli laiků přemýšlí Martina Vintrová a otec Gorazd hledá inspirace pro hlubší prožívání mše svaté.

Časopis si můžete také stáhnout ve formátu [PDF]

Alžběta od Trojice (1880–1906)

Moje malá sestro Germaino od Nejsvětější Trojice (1),
(...) slyš vše, o čem zpívá ve své duši, ve svém srdci. On je láska, ta nekonečná Láska, která nás objímá a chce nás od nynějška připojit ke všem svým blahoslavenstvím.

Wilfrid Stinissen (1927–2013)

Žít v přítomném okamžiku znamená radikální způsob umírání sobě. Je to přirozená podoba askeze, kterou máme kdykoli po ruce, protože je to vlastní rozměr života.

Terezie z Lisieux (1873–1897)

Uznávám, že bez Boha bych klesla tak nízko jako svatá Magdaléna, a hluboká slova Pána Ježíše Šimonovi zaznívají velmi lahodně v mé duši... Já vím. „Ten, komu se odpouští málo, málo miluje“ (1). Ale také vím, že Ježíš mně odpustil víc než svaté Magdaléně, protože mi odpustil předem, zabránil mi klesnout. Ach, jak ráda bych vysvětlila, co cítím!...

Živé Boží slovo: 1 Král 18,25–30a

„Eliáš vyzval Baalovy proroky: ‚Vyberte si jednoho býka a připravte ho první, protože vás je víc. Potom vzývejte jména svých bohů, ale oheň nezakládejte!‘ Vzali tedy býka, kterého jim dal, připravili ho a od rána až do poledne vzývali Baalovo jméno: ‚Baale, odpověz nám!‘ Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl. A poskakovali u zhotoveného oltáře.“

Titus Brandsma (1881–1942)

Když vidím tuto nadějnou perspektivu (1), nemohu pomlčet o tom, že takový obraz Boha vyžaduje aktivování určité schopnosti našeho myšlení... Schopnost abstrakce nám odhaluje krásu a největší potenciál našeho rozumu.