Doporučujeme
S radostí vám představujeme druhé číslo elektronického časopisu karmelitánských laiků. Tentokrát vás seznámíme s různými aktivitami a iniciativami našich laiků a mládeže v různých částech světa. Doufáme, že to napomůže většímu stmelení velké mezinárodní karmelitánské rodiny. Dále pokračujeme v zamyšlení nad postavou sv. Alberta Velikého, zákonodárce karmelitánského řádu, jehož osmisté výročí úmrtí jsme si připomněli v roce 2014. Oslavy byly zakončeny víkendovým seminářem v Římě. Děkujeme Vám za to, že čtete tento časopis a uvítáme jakékoliv návrhy pro příští číslo.
Modlitba v labyrintu
Filothea
Alžběta od Trojice (1880–1906)
Duše už se nezdržuje u náklonností, u pocitů; málo jí záleží na tom, jestli Boha cítí nebo necítí; je jí jedno, jestli jí Bůh daruje radost nebo utrpení: prostě věří v Jeho lásku.
Wilfrid Stinissen (1927–2013)
Cítíš strach, vyprahlost, bezmoc, smutek? „Ze strachu,“ píše de Caussade (1), „ochromenosti a zoufalství se stanou verše chvalozpěvu temnoty. Člověk je přešťastný, když nevynechá ani slabiku. Víme, že všechno stejně vyústí ve zpěv ‚Sláva Otci‘. Ze zbloudění učiníme cestu. Tma se stane ukazatelkou směru. Pochyby nám dodají jistotu, a čím nerozhodnější je Izák, jakou to oběť má přinést, tím více skládá Abrahám všechno do rukou Prozřetelnosti a vše očekává od ní.“
Člověk zasažený šípem Boží lásky touží po tom znovu se ‚vlít‘ do svého Počátku, do svého Boha, naráží však na samé překážky. Podle zákonitostí lásky musí být nejprve proměněn a uschopněn milovat, než se bude moci sjednotit s Bohem, který je Láska.
Je mystický život pro všechny, nebo jen pro některé?
Byli jsme svědky mnoha sporů spojených s otázkou, jestli je k mystickému životu povolán každý a jestli tento představuje řádný (navazující) stupeň rozvoje asketického nebo ctnostného života.
Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein, 1891–1942)
Kam nás toto božské dítě chce na zemi vést, to nevíme a ani se na to nemáme nedočkavě ptát. Víme jen tolik, že těm, kteří milují Pána, je všechno ku prospěchu. Dále víme, že cesty, kterými nás vede Spasitel, směřují dál, mimo tuto zemi.
Nemusím se obávat, že bych byla chudá na Tvé dary
Jan od sv. Samsona (1571–1636)
Co dál, má Lásko a můj Živote? Zatímco si krátím čas tím, že spolu s Tebou pečuji o náš božský sňatek uskutečněný božským způsobem v nesmírné hojnosti – jež je právě tak Tvá jako má – zapomínám přitom na své největší a nejnaléhavější potřeby, totiž na hlad a žízeň, jimiž trpím.
Terezie z Lisieux (1873–1897)
Nevím, jak jsem se mohla kojit sladkou myšlenkou na vstup na Karmel, když jsem byla ještě v dětských plínkách!... Pán Bůh musel udělat malý zázrak, aby mi dal v jediném okamžiku povyrůst, a tento zázrak udělal v nezapomenutelném dni vánoc (1).
Adrienne von Speyr (1902–1967)
Víra je síla tak mocná, že vedle sebe nic nestrpí. Jak jsme slabí ve víře, že se v nás mimo Boha stále ještě něco může rozpínat!
Prosba o Ducha
|
Překápni do mé prázdnoty Můj dvůr spí |