KARMEL

Jako nemůžeme zastavit pohyb nebeských těles, jež stále pokračují ve svém závratném letu, tak také nemůžeme zastavit myšlenky. A my si myslíme, že bloudíme a špatně využíváme čas, který trávíme před Bohem. A přitom je možná duše naprosto spojená s Ním, jen myšlenky se toulají… Pro to se nesmíme zneklidňovat nebo zanechat modlitbu, nýbrž si máme uvědomit, že většina znepokojení a trápení pochází z toho, že si nerozumíme.

(Terezie od Ježíše, Hrad v nitru IV. I,9; překlad J. Koláček s přihlédnutím k pracovnímu překladu V. Kohuta)

Kromě toho, že čerpáme svou naději z milosti Boží, jsme vybízeni také k tomu, abychom ji odkrývali ve znameních doby, která nám Pán dává. Je tedy zapotřebí věnovat pozornost tolika dobrům, která jsou ve světě přítomna, abychom neupadli v pokušení považovat se za ty, kdo jsou přemáháni zlem a násilím.

(papež František, Spes non confundit, bula k vyhlášení řádného Svatého roku 2025; odst. 7)

Je třeba důvěřovat Prozřetelnosti. Měj důvěru, že tě Bůh povede a dá ti poznat, když nepůjdeš správným směrem. Jestliže jsme udělali po rozumové stránce všechno, co šlo, pak místo abychom donekonečna přemítali, co dělat, je třeba říct Pánu: Zdá se mi, že po všech modlitbách, rozhovorech a rozlišování mě voláš tímto směrem. A tímto směrem je pak třeba vykročit.

(Mary David Totah, OSB /1957–2017/, Radost z Boha)

Nyní jsem navzdory všem zkouškám – s Tvou milostí, které se nic nevyrovná – šťastný a plný lásky k Tobě. Zatáčky vybíráš zostra, brzdíš bez varování, ale řídíš obdivuhodně dobře. S neomylnou jistotou jsi mne přivedl přesně tam, kam směřovaly mé nejhlubší touhy; nikoli k smyslovému potěšení či k duchovní útěše, ale k lásce k Tobě, která vychází z pravdy a nikdy nepřestává.

(otec Jeroným /1907–1985/, mnich trapistického kláštera v Sept-Fons, Možnosti a melodie)

Ach, odpusť mi, Ježíši, jestli jsem pošetilá, když chci opakovat své touhy, své naděje, které se dotýkají nekonečna: odpusť mi a uzdrav mou duši tím, že jí dáš to, v co doufá!

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, rkp. B, 2v )

Stejně jako u Petra a ostatních učedníků po počátečním nadšení následuje nevyhnutelně hodina zkoušky, hodina únavy. Ta někdy nabourává naši víru a ztěžuje nám setkávání se s Bohem v modlitbě. Ve skutečnosti se nám však otevírá příležitost k druhému povolání, stejně jako u Petra po jeho zapření. Může jít o hodinu, v níž zazní ono druhé „následuj mě“, kdy začínáme skutečně odpovídat „láskou na lásku“.

(Mary David Totah, OSB /1957–2017/, Radost z Boha)

Abychom si zvykli na stálý styk s Bohem a na to, abychom dělali všechno, co konáme, před Jeho tváří, musíme se k Němu z počátku houževnatě znovu a znovu obracet. Po určité námaze brzy shledáme, jak v nás Jeho láska začíná působit a vede nás k nové lásce, která pomáhá překonat každou obtíž.

(ct. Vavřinec od Vzkříšení, 2. rozhovor, 28. září 1666)

Důvěřujte Mu tedy celým srdcem a cvičte se nyní hodně v této důvěře, neboť v této situaci je toho zapotřebí, a to se líbí Vašemu Milovanému. Všechno je Vaší Důstojnosti a Vaše Důstojnost je celá Jeho. Snažte se odpoutat své srdce od všech věcí, usilujte o to, drahá matko, s velkou horlivostí a velmi opravdově, neboť, ujišťuji Vás, že Bůh od Vás očekává především tuto odpoutanost, a budete-li Mu v tomto věrná, učiníte věc velmi milou svému Ženichovi, neboť vím, že Vás velmi miluje a chce mít toto Vaše srdce jen pro sebe.

(br. Šimon od sv. Pavla OCD, dopis ct. Matce Elektě /1605–1663/, 27. června 1647)

Druhým důsledkem existenciální koncepce náboženství je odstranění trhliny mezi sakrální a sekulární oblastí. Jestliže náboženství je stav uchopení posledním zaujetím, nelze tento stav omezit na zvláštní oblast. Bezpodmínečný charakter tohoto zaujetí obsahuje apel na každou oblast našeho života, v každém prostoru a v každém čase. Vesmír je svatostánkem Božím. Každý pracovní den je dnem Páně, každá večeře je večeří Páně, každá práce je vykonávání Bohem uloženého úkolu a každá radost je radostí v Bohu. Poslední zaujetí je přítomno ve všech zaujetích předběžných, a tak je posvěcuje. V podstatě nejsou oblast náboženská a světská oblasti rozdílné. Spíše se navzájem obsahují.

(Paul Tillich /1886–1965/, Aspekty náboženské analýzy kultury)

Tvůj dlouhý dopis z 9. jsem dostal – máš pravdu: pokud jde o vnitřní pokoj, stejně jako touhu po Bohu atd., jsme odkázáni na milost Boží. Přirovnávám to ke stavu předmětu osvětlovaného paprskem reflektoru: nemůže donutit paprsek ani přijít, ani setrvat. My, my můžeme volat, a jak říkáš, být si jisti, že nás světlo neopustí…

(Pierre Teilhard de Chardin SJ /1881–1955/, dopis z fronty, sestřenici, 17. června 1917; citováno podle knihy Pierre Teilhard de Chardin, Zrod myšlení. Dopisy 1914–1919, Malvern 2021)