Doporučujeme
Karmelitánská spiritualita Texty z tradice My, my můžeme volat a být si jisti, že nás světlo neopustí
TEXTY Z TRADICE
V této rubrice najdete texty především z karmelitánské tradice – minulé i současné. Mají Vám posloužit jako inspirace pro život modlitby, příp. k orientaci v těžkostech, na které každý z nás při úsilí o hlubší křesťanský duchovní život naráží. Seskupené texty významnějších autorů, příp. tematických celků si můžete otevřít v podkategoriích nazvaných jejich jmény v dolní části stránky.
Měsíc po smrti naší svaté Matky vypukla v komunitě chřipková epidemie. Byla jsem na nohou sama se dvěma dalšími sestrami, nikdy nebudu s to říct všechno, co jsem viděla, jaký se mi zdál život a všechno, co pomíjí. Den mých devatenáctých narozenin byl oslaven jedním úmrtím, brzy po něm následovala dvě další. V té době jsem se sama starala o sakristii, má vedoucí v této práci byla velmi vážně nemocná a já jsem musela připravovat pohřby, otevírat mříže chóru ke mši sv. atd.
Pán Bůh mi dal v té době mnoho milostí a síly, dnes se ptám, jak jsem mohla beze strachu dělat všechno, co jsem dělala. Smrt vládla všude, nejvíc nemocné sestry byly ošetřovány těmi, které se samy sotva vlekly, když nějaká sestra vydechla naposled, musely jsme ji nechat o samotě… Ale uprostřed této opuštěnosti jsem cítila, že Pán Bůh nad námi bdí.
(sv. Terezie od Dítěte Ježíše, rukopis A; Terezie zmiňuje návrat epidemie na přelomu roku 1891 a 1892 – zmíněná Matka Jenovéfa zemřela 5. prosince, další tři sestry počátkem ledna; hlavní vlna 1889/90 měla jen ve Francii 70 000 obětí; pro srovnání: dnes Francouzi evidují něco přes 70 000 obětí covidu.)
31. prosince 1889
Má milovaná Celino,
ty máš mé poslední sbohem tohoto roku!... Za několik hodin pomine navždy... bude ve věčnosti!...
Protože má Celina už spinká (1), musím jít já za ní, abych jí popřála šťastný nový rok...
Vzpomínáš si na dřívějšek?... Rok, který právě uplynul, byl dobrý, ano, byl vzácný pro nebe, kéž se mu ten, který následuje, podobá!...
Celino, nedivím se, že jsi v posteli po podobném roce; na konce dne, jako byl onen, je proč odpočívat...! Rozumíš?... Možná, že rok, který začne, bude poslední!!! Ach, využívejme, využívejme i nejkratších okamžiků, počínejme si jako lakomci. Buďme žárlivé na nejmenší věci pro Milovaného!... Náš poslední den roku je letos hodně smutný... se srdcem plným vzpomínek budu bdít a očekávat půlnoc... Připomínám si všechno... nyní jsme sirotky (2), ale můžeme říkat s láskou „Otče náš, jenž jsi na nebesích“. Ano, zbývá nám ještě jediné všechno našich duší!...
Zase jeden rok minul!... Celino, uplynul, uplynul, už se nikdy nevrátí; jako minul tento rok, tak pomine i náš život a brzy budeme říkat: „Je pryč“. Neztrácejme svůj čas, brzy nám zasvitne věčnost!... Celino, chceš-li, obracejme duše, tento rok musíme získat mnoho kněží, kteří by uměli milovat Ježíše!... kteří by se ho dotýkali stejně jemně, jako se ho dotýkala Maria v jeho kolébce!...
Tvá malá sestra Terezie od Dítěte Ježíše a sv. Tváře
(1) Terezie píše po jitřních před vigilií od jedenácti hodin do půlnoci, kterou trávily karmelitky u svatostánku v noci před Novým rokem.
(2) Už je skoro nemožná komunikace mezi p. Martinem a jeho dcerami vzhledem k jeho mentálnímu stavu.
(Dopisy Terezie z Lisieux)
Je velice snadné psát krásné věci o utrpení, ale psát o tom neznamená nic, vůbec nic! Abychom utrpení poznali, je nutné je prožít.
(sv. Terezie od Dítěte Ježíše)
Věřím, že blahoslavení mají veliký soucit s naší bídou, připomínají si, že byli křehcí a zranitelní stejně jako my, že se dopouštěli stejných vin, že sváděli stejné boje, a proto je jejich bratrský soucit ještě větší než na zemi. Proto o nás nepřestávají pečovat a modlit se za nás.
(sv. Terezie od Dítěte Ježíše)
Když nic necítím, když se nedokážu modlit a když nedokážu uplatňovat ctnosti, právě tehdy nadchází vhodný okamžik ke hledání drobných příležitostí, těch malých „nic“, která působí Ježíši větší radost než vláda nad světem nebo dokonce než velkodušně snášené mučednictví: například úsměv, laskavé slovo řečené ve chvíli, kdy má člověk chuť neříkat nic nebo dát najevo svou unuděnost.
(sv. Terezie od Dítěte Ježíše)
Když zůstanu sama, až se to stydím přiznat, modlitba růžence mě stojí více sil než kající praktiky… cítím, že se jej modlím tak špatně! Musím se násilím nutit k rozjímání růžencových tajemství; nedokážu soustředit myšlenky… Po dlouhý čas jsem se rmoutila tím nedostatkem zbožnosti, který mě překvapoval, protože tak nesmírně miluji svatou Pannu, že bych s lehkostí měla odříkávat modlitby k její chvále, které jsou jí tak milé. Teď už se ale tolik netrápím; jsem přesvědčena, že je-li Královna nebe mou Matkou, je spokojena i s mou dobrou vůlí.
(sv. Terezie od Dítěte Ježíše)
Pane, ty víš, že nemám jiné poklady než duše, které se ti zalíbilo spojit s mojí duší: tyto poklady jsi mi svěřil ty sám, proto si troufám vypůjčit slova, jimiž ses obrátil k nebeskému Otci poslední večer, který tě ještě zastihl na naší zemi jakou poutníka a smrtelníka. Ježíši, můj Milovaný, nevím, kdy skončí mé vyhnanství… nejeden večer mám ještě zpívat o tvém milosrdenství ve vyhnanství, ale nakonec i pro mě nastane poslední večer. Pak bych chtěla, abych ti mohla říct, můj Bože: „Já jsem tě oslavila na zemi. Dokončila jsem dílo, kterés mi svěřil, abych ho vykonala. Zjevila jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal. Byli tvoji, a mně jsi je dal. Nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od tebe. Vždyť slova, která jsi dal mně, dala jsem jim. Oni je přijali a skutečně poznali, že tys mě poslal. Prosím za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji. Už nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal. Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě ve světě, aby měli radost, která pochází od tebe, v sobě dovršenou. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je ochránil od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří v tebe.
Otče, chci, aby tam, kde budu já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, a aby svět poznal, žes je miloval, jako jsi miloval mne.“
Ano, Pane, tohle bych po tobě chtěla opakovat, dříve než se rozletím do tvé náruče. Je to opovážlivost? Ale ne, už dávno jsi mi dovolil, abych vůči tobě byla odvážná. Jako mluvil otec marnotratného dítěte ke svému staršímu synu, řekl jsi mi: „Všechno, co je moje, je i tvoje.“ Tvá slova, Ježíši, jsou tedy moje a můžu je použít, abych přivolala na duše, které jsou se mnou spojeny, milosti nebeského Otce. Ale když, Pane, říkám, že chci, aby ti, které jsi mi dal, byli také tam, kde budu já, nemyslím tím, že by nemohli dosáhnout mnohem vyšší slávy, než jakou se ti zlíbí dát mně: prostě chci prosit, abychom se jednoho dne všichni sešli v tvém krásném Nebi.
(Sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, úryvek z rukopisu C)
Můj život chvilka je, vteřina pomíjivá,
která mi uniká a mizí jako sen.
Na lásku k tobě mi, Pane, jak sám víš, zbývá
jen tento dnešní den!
Toužím jen po tobě, Ježíši milovaný,
zůstaň mi oporou v tomto dni jediném,
usměj se, ujmi se v mé duši kralování
aspoň na dnešní den!
Co na tom, hrozí-li mi budoucnost snad temně,
o zítřek neprosím. Můj Pane, zahal jen
svým stínem život můj, chraň čisté srdce ve mně
aspoň po dnešní den!
Myslím-li na zítřek, nestálosti se bojím,
do srdce vniká mi bolest a žalný sten;
můj Bože, o zkoušky, o bolest ale stojím
aspoň pro dnešní den!
Dovol mi, Pane můj, abych se v tobě skryla;
sem nedolehne hluk, jenž vládne nad světem,
dopřej mi, abych v tvé lásce a přízni žila
aspoň po dnešní den!
Před božským srdcem tvým vše časné zapomínám,
strach z těžkých nočních snů je klidem zapuzen.
Dopřej mi v tomto srdci místo, nechci jinam
aspoň na dnešní den!
(sv. Terezie od Dítěte Ježíše, úryvek z „Písně na dnešní den“, 1. června 1894)
Mons. Guy Gaucher, OCD
(1. část)
„Terezka a Otcovo milosrdenství.“ Ano, toto téma mi navrhla Komunita blahoslavenství. Přivádí nás k jádru Terezčina učení. (...) Pro ty, kteří Terezku příliš neznají: ona toto milosrdenství objevila ve skutečnosti až teprve ve svých dvaadvaceti letech, na konci svého života. To neznamená, že předtím o něm nevěděla.
Terezie z Lisieux (1873–1897)
Korespondence Terezie z Lisieux čítá 266 dopisů a nalezených lístků, z nichž je dochováno 227, psaných vlastnoručně. Sotva dvacet let dělí první neobratný lístek malé holčičky od posledního patetického dopisu, který napsala světice na svém úmrtním lůžku.
„Můj Bože, prosím, splať dluh, jaký mám vůči duším v očistci, ale učiň to svým božským způsobem a nekonečně lépe, než kdybych se za zemřelé modlila já.“
(sv. Terezie od Dítěte Ježíše)