Doporučujeme
Pomysleme kupříkladu na to, co Ježíš učinil se Zacheem. Všichni v něm viděli zlo. Ježíš v něm však objevuje záblesk dobra, a odtud, z jeho zvědavé touhy uvidět Ježíše dává průchod milosrdenství, které zachraňuje. Tak proměnil nejprve Zacheovo srdce a potom jeho život. Ježíš viděl ve vyvrhelech a zavržených nesmazatelné Otcovo požehnání. Ačkoli to byli veřejní hříšníci anebo se dopustili řady špatností, spatřoval v nich Ježíš ono nesmazatelné znamení Otcova požehnání, které podněcovalo jeho soucit. Tato věta se v evangeliu častokrát opakuje: „měl s ním soucit, bylo mu jich líto“. Onen soucit jej přivádí k tomu, že člověku pomáhá a mění mu srdce. Ba co víc, dokonce se sám ztotožňuje s každým, kdo je v bídě, jak stojí v evangeliu o protokolu, podle něhož nakonec budeme souzeni. Ježíš zde říká: „Byl jsem tam, hladový, nahý, nemocen a ve vězení, byl jsem tam“.
(papež František, Katecheze o modlitbě – požehnání; 2. prosince 2020)
V říjnu tohoto roku vydal papež Lev XIV. svou první apoštolskou exhortaci o lásce k chudým Dilexi te – Zamiloval jsem si tě (Zj 3,9). Text dokumentu byl rozpracován již papežem Františkem a nese tak v mnohém jeho rukopis. Jako ochutnávku nabízíme pracovní překlad 5. článku exhortace:
Láska k Pánu spadá v jedno s láskou k chudým. Týž Ježíš, který nám říká: „chudé máte mezi sebou vždycky“, vyjadřuje jinými slovy to samé, když slibuje učedníkům: „Já jsem s vámi po všechny dny“. A zároveň nám přicházejí na mysl Pánova slova: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“ Tady nejde o dobročinnost, ale o zjevení: kontakt s těmi, kdo nemají žádnou moc ani postavení, je základním způsobem setkávání s Pánem dějin. Skrze chudé k nám stále promlouvá.
Plný text exortace: ZDE>>>
Dnešní den je zvláštním způsobem věnován všem chudým a přehlíženým. Jednak na dnešní neděli, týden před slavností Krista Krále, připadá již 9. světový den chudých. A pak je tomu dnes právě šedesát let, co byl v závěru 2. vatikánského koncilu formulován Pakt z katakomb, k němuž během tří týdnů připojilo svůj podpis přibližně pět set biskupů z celého světa. Formou dobrovolného závazku se rozhodli být církví chudou, zbavenou všech symbolů a výsad moci. U příležitosti padesátého výročí Paktu byl potom text před deseti lety obnoven a přeformulován s ohledem na potřeby současné doby. K zamyšlení nabízíme nepatrně krácený překlad prvních pěti článků původního znění z roku 1965. Biskupové se zavazují:
1. Budeme se snažit žít jako obyčejní lidé kolem nás, ať už jde o bydlení, stravování, používané dopravní prostředky a všechno, co z toho vyplývá.
2. Jednou provždy se zříkáme nejen symbolů bohatství, ale i bohatství samotného, zejména pokud jde o oblékání spojené s naším úřadem (žádné drahé materiály nebo nápadné barvy) a o používání insignií, které musí pravdivě a věrně odpovídat evangeliu (žádné zlato ani stříbro).
3. Nebudeme na své jméno vlastnit žádný nemovitý či movitý majetek, ani bankovní konto, a to, co je nezbytné vlastnit, přepíšeme na diecéze nebo charitativní a sociální organizace.
4. Kdykoli to bude možné, svěříme správu financí a majetku diecéze komisi kompetentních laických odborníků, abychom byli apoštoly a pastýři, a nikoliv správci majetku.
5. Odmítáme slovní i písemné tituly a oslovení, které vyjadřují společenské nebo mocenské postavení (Eminence, Excelence, Monsignor). Místo toho bychom chtěli být v duchu evangelia oslovováni prostě „otče“.
Moje jsou nebesa,
moji jsou hříšníci,
ať vůle Otcova
i v nich se stane,
s Královnou Karmelu
s námi se modlící
za bratry trpící
prosíme, Pane.
Tvoji jsme na zemi,
tvoji jsme v očistci,
tvoji jsme v příbytcích
v Otcově domě,
hříšníci Karmelu
ztracení v Trojici –
tam, kde je Kristus můj
a celý pro mě...
(Vzpomínka na všechny zemřelé z karmelské rodiny, hymnus z ranních chval)
15. listopadu – památka
Texty propria
Karmelitánský lekcionář
První čtení: Řím 14,7–9.10b–12
Žalm: 116(114) 3–4.5–6. (115) 15–16 Odp.: 9
Evangelium: Mt 25,31–46
14. listopadu – svátek
Texty propria
Karmelitánský lekcionář
První čtení: Řím 8,28–39
Žalm: 24(23)–3–4.5–6 Odp.: srov. 6
Evangelium: Mt 5,1–12a
Související
Karmelské litanie v čase války
Duchovní krize může vést v jistém smyslu k překročení víry směrem k jejímu praktickému projevu, tedy lásce. Překročení neznamená ztrátu víry, tedy že by tento plamen v bouři nadobro zhasl, ale že se soustředíme nikoli na plamen samotný, ale na to, co osvětluje. Proměněná víra jakoby ustupuje do pozadí, je pokornější, méně sebestředná a dává přednost lásce…
(Gabriela Ďurašková /*1980/ – Pavel Pola OCD /*1981/, Křehkost a zranitelnost i jako příležitost k růstu)
„Kéž mě políbí Pán polibkem svých úst…“ (Pís 1,2). Zcela určitě si vybavuji, jak jsem jednou slyšela jistého řeholníka, jak hodně obdivuhodně káže, a týkalo se to hlavně objasňování těchto obdarování, jichž se Snoubence dostává od Boha. A bylo z toho mezi posluchači tolik smíchu a bylo to tak špatně přijato jen proto, že mluvil o lásce, až jsem nad tím byla celá užaslá. (…)
A jasně vidím, že je to tím, co jsem už řekla: že se tak málo cvičíme v lásce Boží, že nám připadá nemožné, aby duše takto jednala s Bohem.
Líbej mě polibkem svých úst. Ó, můj Pane a můj Bože, co je to za slovo, aby je adresoval nějaký červ svému Stvořiteli! Buďte požehnán Vy, Pane, který jste nás tomu naučil tolikerým způsobem! Kdo by se však, můj Králi, opovážil pronést toto slovo, kdyby to nebylo s Vaším svolením?! Naplňuje to úžasem a tak jistě vyvolá úžas i to, když řeknu, že se přece najde někdo, kdo by je pronesl. Řekne se o mně, že jsem pošetilá, že ona slova [o polibku] nelze brát doslova, že mají mnoho různých významů, že je jasné, že nemůžeme tato slova říci Bohu (…). I já vyznávám, že mají mnoho významů. Ovšem duše, která je rozpálená láskou, jež ji přivádí až k blouznění, nestojí o žádný jiný význam, nýbrž chce prostě pronést tato slova. Ano, protože Pán jí v tom nebrání.
(Terezie od Ježíše, Myšlenky o lásce Boží I, 5.10, pracovní překlad Vojtěcha Kohuta OCD, redakčně upraveno)
Nejtěžší válka je válka proti sobě samému. Je třeba dosáhnout odzbrojení.
Vedl jsem tuto válku mnoho let, byla strašlivá.
Ale jsem odzbrojený.
Už nemám strach z ničeho, protože láska zahání strach.
Jsem odzbrojený od vůle mít pravdu, ospravedlnit se za cenu znevážení druhých. Nemám se už na pozoru, žárlivě svíraje svá bohatství. To proto už nemám strach.
Když už nic nemáme, nemáme strach.
Když se odzbrojíme, když se vyvlastníme, když se otevřeme Bohočlověku, který koná všechny nové věci, tehdy smaže špatnou minulost a navrátí nám nový čas, v němž je možné všechno.
(patriarcha Athenagoras /1886–1972/)
Nestrachujte se o své bratry, blízké, přátele. Budou spaseni na základě vašich modliteb. Bůh nemůže dopustit, aby blízcí někoho, kdo zasvětil svůj život jeho službě, nebyli u něho.
(otec Jeroným /1907–1985/, mnich trapistického kláštera v Sept-Fons, Apofthegmata)
Radujme se! Nesmíme nechávat místo smutku. Když nás tento život zbavil strachu ze smrtelnosti, přináší nám radost ze slíbené věčnosti.
(papež Lev /cca 400–461/)