Adrienne von Speyr (1902–1967)
Zatímco jste byl pryč (byl jsem deset dní nepřítomen kvůli jednomu kurzu), tématem téměř každé noci byla: samota (1). Nikdo nechce následovat (Pána) do utrpení, neexistuje už žádná služba (2) s ohledem na utrpení, žádná vydanost celého života beze zbytku. Tak se samota s blížícím se křížem stále zvětšuje.
Mystika a přátelství nutně vyžadují askezi
Cesta vedoucí k cíli a naplnění smyslu lidského života, k člověku »proměněnému«, »dokonalému«, způsobilému pro Boží království, spočívá v růstu v lásce, ve schopnosti lásku přijímat a lásku opětovat.
Michael od sv. Augustina (1622–1684)
Když duše mlčí, může snáze naslouchat Božímu hlasu. Neboť podobně jako v noci, kdy všechno odpočívá a nic neruší, lze snáze zachytit různé zvuky a ozvěna v horách je lépe slyšet navečer, i Boží volání a ozvěna Božího hlasu jsou snáze zachytitelné ve ztišené duši...
Památka Probodení srdce sv. Terezie, 26. srpna
»Mezi Tereziinými ctnostmi vyniká především její láska k Bohu, kterou náš Pán Ježíš Kristus četnými viděními a zjeveními ještě zvětšil. Tak si jí v jednom vidění zvolil za svou nevěstu; v jiném viděla Terezie stát vedle sebe anděla, který jí proklál srdce hořícím kopím. Tyto nebeské dary Boží lásky roznítily v jejím srdci takový oheň, že s vroucí láskou slíbila dělat vždy to, co bude poznávat jako dokonalejší a jako to, co patří k větší slávě Boží.«
(Řehoř XV., Bulla ke svatořečení)
Titus Brandsma (1881–1942)
Postupně se již stává zřejmým, jaký obraz Boha »vznikne« z dnešní konstelace myšlení a jaký »pojem Boha« (1) povede lidskou přirozenost správným směrem a dokáže lidi nejvíce okouzlit a nejsnáze získat s ohledem na současné myšlení.
Maria, zastíněná Duchem Božím (1), je pannou nového srdce (2), která dává lidskou tvář Slovu, jež se stává tělem (3). Je pannou moudrého a kontemplativního naslouchání, která uchovává ve svém srdci události a Pánova slova a rozvažuje o nich (4).
Charisma Karmelu je skutečností, jež má tolik projevů, kolik je členů Karmelu
Posynodální dokument Vita consecrata podtrhuje, že řeholníci jsou nedílnou součástí církve a Boží lid od nich očekává různé formy svědectví evangelijní radikalitě a bezvýhradnosti (1). Řeholní život je však především darem církvi, darem, který odhaluje jádro svatosti a poslání církve.
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Vše, co jsem od lidí slyšel, co se týče Boha, co jsem o Něm četl nebo pochopil, to vše mě nemůže uspokojit. Jak bychom Ho mohli popsat, jak bychom mohli nalézt slova, kterými Ho vylíčit, když je nekonečně dokonalý? Jedině víra Ho může odhalit nebo mne poučit, čím je.
Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein)
Leckdy si myslíme, že rozumíme vlastním dějinám. Avšak to, co nám v nich připadá jasné, je ale vždy jen pomíjivým odrazem toho, co zůstává tajemstvím Božím až do dne, kdy to všechno bude zjeveno. Mou velikou radostí je naděje na to, že jednou bude všechno jasné.
Marie Petyt (1623–1677)
16. listopadu 1672 po procitnutí a pak po celý den jsem se cítila jakoby oddělená od Boha, ubohá a opuštěná, bez světla a bez chuti a bez jakékoli možnosti najít vztah k modlitbě nebo s alespoň trochou zbožnosti dospět k Bohu. To mě velmi zarazilo a naplnilo smutkem a já nevěděla, co si o tom myslet a co znamená tato náhlá změna: jeden den povzbuzená a přijatá jako nevěsta nebo královna, druhý den zapuzená, vyhnaná z královského paláce jako chudá žebračka, kterou Milovaný nezná ani nemůže znát, ano, na kterou dokonce nechce ani pohlédnout.
Alžběta od Trojice (1880–1906)
Ježíši... jak je sladké milovat tě, být zcela tvou, mít tě jako jediné Všechno... Ať je můj život neustálou modlitbou, jediným dlouhým úkonem lásky. Kéž mě nic nedokáže od tebe oddálit... Jak bych chtěla, můj Mistře, žít s tebou v tichu... Daruji ti celu svého srdce, aby se stala tvou malou Betánií. Přijď a odpočiň si. Tak tě miluji... Chtěla bych být tvou útěchou, a proto se ti obětuji jako oběť, můj Mistře, pro tebe a s tebou. Od nynějška přijímám všechny oběti a všechny zkoušky, i tu, že tě nebudu cítit blízko. O jedno jediné tě žádám: abych byla vždy velkomyslná a věrná.