KARMEL

Janova Apokalypsa končí obrazem svatby. Lidstvo se před očima čtenáře promění v nevěstu. Nevěsta vystupuje z času, opouští historii a kráčí ke svatebnímu stolu. Ženichem na té svatbě je Beránek – vtělený Bůh. Janovo podobenství o smyslu dějin tedy končí svatbou. Po svatebním hodování přichází svatební noc – nahota a intimita, konečné, úplné spojení milující s milovaným. Je smyslem celé existence právě toto zrání k svatební noci lásky, k té nikdy nekončící extázi, ve které se má uskutečnit neuskutečnitelné? Stvořené se spojí s nestvořeným do svobodné jednoty v mystériu lásky? V onen den poznáte, říká Ježíš učedníkům při poslední večeři, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.

(Daniel Pastirčák /*1959/, Evangelium podle Jóba, 2013)